Nejsme si jisti datem jeho vzniku, protože pověsti a kronikářská sdělení obsahují často si navzájem odporující informace. Byl vystavěn mezi lety 1281 a 1390, na místě dřívějšího, dřevěného mostu. Z mostu můžete vidět část starých městských hradeb.
Most má na délku 53 metrů a asi 6 metrů na šířku. Na obou stranách podél mostu probíhá masivní zábradlí, které pokrývají kamenné parapety. V průběhu staletí byl most v důsledku mnoha zničení mnohokráte posilován a obnovován. Měl také dvě brány. Horní brána zastávala funkci bašty a utvářela celek s městskými hradbami. Dolní mostní brána neplnila obrannou funkci. Šlo spíše o závoru zavíranou na noc. Nakonec byly obě brány rozebrány během demolice městských hradeb.
Gotický most byl vystavěn z kamene, částečně otesaného, a z barokních cihel. Maltu pro stavbu mostu představovalo vápenné pojivo s příměsí vaječných bílků, které se sbíraly po všech vesnicích v okolí. Takto nám tuto událost interpretuje kronikář ze 17. století Georg Promnitz: „V roce 1286 musely všechny vesnice patřící ke Kladsku odevzdávat vejce. Dva městští pacholci oddělovali bílek od žloutku, který později prodávali po jednom haléři za plnou lžičku. Bílky putovaly do vápna na stavbu mostu.”
Ve své dlouhé historii most odolal nárazům mnoha povodňových vln, přečkal také tu nejvyšší, k níž došlo v roce 1997. Dodnes na konstrukci mostu můžeme pozorovat mokrou stopu ukazující maximální vodní hladinu. Přes to vše dones okouzluje nehasnoucí krása této jedinečné, barokní památky. Je to jedna z nejkrásnějších a nejhodnotnějších památek Kladska.
Věcí, která nejvíce přitáhne pozornost návštěvníků, je šest votivních soch zdobících most. Byly fundovány kladskými měšťany a okolní šlechtou. Vysochány provincionálními sochaři představují dokonalé svědectví o změnách probíhajících v evropské kultuře a o kontrareformačním hnutí probíhajícím tehdy v katolické církvi. První sochou umístěnou na zábradlí mostu byla Pieta. Právě ona zahájila sochařské, barokní zdobení mostu.